Tento (ne)všední životní příběh se odehrál na jaře roku 2011 v překrásné přírodě národních parků Nového Zélandu a v jeho odlehlých končinách. Částečně i v okolí prašných cest, silnic a dálnic. Mým mottem bylo cestovat výhradně stopem, bez použití byť jen jediného veřejného dopravního prostředku, vyjma přepravy trajektem na Severním ostrov. Do jaké míry se mi to podařilo, posuďte sami. Při tomto způsobu cestování jsem získal mnoho nových přátel, poznal mentalitu národa a vlastnosti "obyčejných" lidí žijících v této nám tolik vzdálené zemi. Po svých jsem nachodil na trekách a silnicích se zátěží na zádech cca 35 kg téměř 800 km a 6 500 kilometrů najezdil stopem. Potkával jsem štěstí, někdy i "kliku", sáhl jsem si však také na samé dno psychických, někdy i fyzických sil.