Těžko bychom hledali jiné téma českých a středoevropských dějin raného novověku, které by bylo tak populární a zároveň dodnes tak málo pochopené, jako je alchymie spojená s vládou císaře Rudolfa II. (1552-1612). Nemá na tom zdaleka vinu pouze známý filmový opus ze začátku 50. let minulého století, neboť ten jen převzal schematický obraz "rudolfínské alchymie", jak se vyvíjel v české i německé historiografii v 19. století a první polovině století následujícího. V rámci tohoto obrazu byly legendy míšeny s historicky doložitelnými fakty, která byla vinou toho často nesprávně interpretována. Situace se začala měnit teprve od 70. let 20. století, kdy se v souvislosti s obnoveným zájmem o manýrismus a rudolfínské umění pohled historiků zaměřil i na další oblasti rudolfínské kultury, a tudíž i na alchymii, která tvořila její významnou součást. Tento zájem přirozeně souvisel i se změnou pohledu na alchymii samotnou, jež přestala být v očích historiků pouhým předstupněm moderní chemie - a tudíž předmětem vyhrazeným specializovaným dějinám vědy - a začala být studována jako složitý a významný kulturně-historický a sociální fenomén spjatý s dalšími naukami, technikami a oblastmi společenského života, jakými byly nejen lékařství, hornictví a metalurgie, ale i náboženství, výtvarná umění a aristokratická reprezentace. Předkládaná publikace se zabývá jak aktivitami, jež byly přímo podporovány císařem Rudolfem II., tak i těmi, které se rozvíjely v širším společenském okruhu spojeném s císařským dvorem. Ten nesahal jen do českých zemí, ale i do Rakouska a řady oblastí Římsko-německé říše. Časově je dané téma primárně vymezeno dobou vlády Rudolfa II. v letech 1576 až 1611, avšak pro pochopení jeho kontextu je nezbytné poukázat i na vývoj alchymických bádání ve střední Evropě zhruba od počátku 16. století, stejně jako je důležité sledovat vývoj jeho dozvuků v 17. století.