Autorův život je přelouhovaný čaj, který notně zhořkl, zatímco psal o ženách, které získá, a cestách, na které se vydá, až bude pravý čas. Teď je. Končí v práci a snaží se rozběhnout. Až moc, přichází k úrazu.
Život jde dál, uvědomuje si, nikdy se nezastavil. Jednou se ale zastaví. Jak naskočit? Není, kam spěchat, ale ani na co čekat. Je čas vyrazit, ale pak se taky vrátit. Všechno zapsat, zaspat. Hlavní cesta je ještě daleko. Nebo už se děje? Už je opravdu čas? Jde nějak spojit psaní a život? Nepředvídatelná banalita, zasněná realita, hypnotické cykly v kleci chtění všechno vědět, radikální svoboda odhodlaná spojit se se svým objektem, opojená psaním a pospolitostí čtení.
Je je někdo jiný. Já není. Ty jsi. Snad. Pohledy... "Měli by lidé sdílet?" "Neměli." "Tak proč to po mně chceš?" "Chci, abys chtěla."