V letech 1675 - 1690 se Rakouskem převalila vlna čarodějnických procesů, která byla jednou z největších v Evropě. Tyto procesy, jež probíhaly v řadě měst salcburské arcidiecéze, vstoupily do dějin pod názvem Jacklovy procesy. Soudy, které vynesly více než 120 rozsudků smrti, celou kauzu uměle nafoukly a démonizovaly. Všichni, kdo se doposud zabývali Jacklovými procesy, kladli důraz především na jejich historicko-sociologické aspekty, takže vyloupnout z této změti údajů magické jádro není snadné. Přesto jsem se o to pokusil. Domnívám se totiž, že nějaké magické jádro zde existovalo. V této své studii jsem se proto zaměřil na analýzu okultních aspektů "fenoménu Jackl". Téma čarodějnických procesů je otázkou obecně velmi citlivou. Nechci se nikterak dotknout památky mnoha nevinných obětí tehdejší justice. To, čeho se zde chci dotknout, jsou okultní souvislosti, které dávní soudcové pro své předsudky nedokázali postihnout, a které z důvodu předsudků zcela jiného druhu unikly i moderním badatelům.