Druhá sbírka Kláry Notaro Čtyři tety a Vilém navazuje na debut Tři paní plavou v řece - má nadále deníkový a příběhový charakter, avšak epičnost zde mohutní a sdělení nabírá na naléhavosti. Úsměv a vtip se přesmykly v ironii a tragédii. Po přejíždění mezi Paříží, Prahou a francouzským venkovem se zde pohyb zastavil. Koronavirová epidemie prostupuje do všech prostor, mezi nimiž se teď autorka pohybuje nejen méně často, ale po všech proměnách i nejistěji. Nejvíce pobývá na francouzském venkově, a tak první oddíl Troubení na lesní roh přináší krajinná zátiší a portréty venkovanů. Oddíl Covidové pastorále zachycuje neobvyklé situace spojené s epidemií, zejména odlidštěnou komunikaci. Jisté uvolnění přinášejí dva oddíly Křížem krážem po Paříži a Pražské návraty, avšak lehkost je pryč a z básní je cítit napětí (ve Francii hlavně kvůli důchodové reformě, imigraci a klimatické změně, v České republice kvůli válce na Ukrajině). Přesto se autorce daří náročné situace vybalancovat laskavostí a hravostí (např. v básních o české komunitě v Paříži či při vzpomínkách na dětství). Knihu bohatě doprovází olejomalby Ivany Lomové.