Eduard Griez de Ronse (1801-1855) je obtížně zařaditelná osobnost, ať už jde o jeho původ, příslušnost k národu, spjatost s konkrétním životním prostorem či okruhem lidí, nebo oblast pracovního a zájmového působení. Údělem osobností, které se vymykají dobově uchopitelným rámcům, bývá, že jsou zapomínány. A to platí i pro Eduarda Grieze. Dnes na jeho jméno nenarazíme ani v pojednáních o české historii, ani o české literární historii 19. století, přestože nemalou část života prožil v Čechách a měl velmi úzké přátelské vztahy s významnými českými obrozenci: s básníkem Františkem Ladislavem Čelakovským, s básníkem a kritikem Josefem Krasoslavem Chmelenským, jenž byl dokonce Griezovým švagrem, nebo s knězem a básníkem Josefem Vlastimilem Kamarýtem. Griez patřil spolu s významnými českými obrozenci k prvním členům Matice české, ač nebyl českého původu a čeština nebyla jeho rodným jazykem. V 19. století se stal "čítankovým autorem", ač nebyl spisovatelem, ale císařským úředníkem. Byl věrným služebníkem Rakouského císařství, ale Rakušan nebyl a rodovým původem nepříslušel k žádné ze zemí tehdejšího císařství. Existují indicie, že byl vnukem Jeana-Jacquesa Rousseaua, ale jednoznačně prokázáno to není. Tato publikace přináší původní portrét Eduarda Grieze sestavený převážně ze zlomků informací roztroušených po dobovém tisku vydávaném v zemích Rakouského císařství a z úředních listin a dokumentů dochovaných v Griezově pozůstalosti. Součástí publikace jsou překlady dvou Griezových "úředních deníků" pořízených z německy psaných rukopisů z počátku čtyřicátých let 19. století, kdy Griez zastával vysoké úřednické pozice v Dalmatském království, nejjižnějším území Rakouského císařství, a měl významný podíl na procesu vytyčování hranice mezi císařstvím a Černohorským biskupským knížectvím.