Publikace představuje pokus o teologicko-antropologicky orientovanou interpretaci románu Karla Čapka Hordubal. Jejím hlavním úkolem je naslouchat románem kladené otázce po člověku, nechat ji zaznívat v různých podobách a rozumět jí teologicky, a tak s ní též vstoupit do dialogu. Interpretace dochází k závěru, že román - zejména svým baladickým laděním - mistrně dosvědčuje to, že cesta člověka k sobě samému i k druhým lidem zůstává nadobro pohlcena tragikou, pokud není nesena a garantována nekonečnou a ničím nepodmíněnou trinitární láskou, jež se ze své plnosti sdílí člověku a jež tak ze sebe činí i jediný cíl lidského života. Zvláště se to ukazuje tehdy, pokud spolu s románem vnímáme cestu člověka jako cestu vzájemnosti muže a ženy.