Jak název napovídá, sdružuje tento cyklus sedm divadelních her. Spregelburd připadl na nápad napsat tento cyklus v roce 1996 a nechal se v něm inspirovat deskovou malbou Sedm smrtelných hříchů od Hieronyma Bosche (1480) - a to jak formálně, tak obsahově. Cyklus byl dokončen v roce 2007.
Původním záměrem autora bylo po dopsání celého cyklu uvádět každý den v týdnu jednu část Heptalogie. Divák by si tedy mohl zvolit libovolně pořadí, ve kterém cyklus uvidí, a složit si tak svůj vlastní "obraz".
Ve hrách zařazených do Heptalogie se Spregelburd zamýšlí nad konceptem hříchu (a jeho možností vůbec) v současné době, kdy se lidstvo neřídí žádným pevným náboženským, duchovním či filozofickým řádem. I proto se - nikoli hříchy - ale jakési "postmoderní deviace" u Spregelburda jmenují Nechutenství, Extravagance, Skromnost, Panika, Hloupost, Paranoia a Tvrdohlavost.
Žánrově lze Spregelburdovy hry označit za "chytré" komedie pro spíše intelektuální publikum a zručné divadelní praktiky. Autor v nich totiž pracuje se svými znalostmi několika světových jazyků (včetně esperanta a znakové řeči), ve složitých zápletkách a násobených dějových liniích využívá svůj matematický talent, kombinační schopnosti a zkušenosti s technikou dramatu (vedl řadu dílen tvůrčího psaní v různých zemích Latinské Ameriky a ve Španělsku) a nezapře ani protřelého divadelního režiséra a zkušeného herce pohrávajícího si s divadelními konvencemi (viz krátké synopse k jednotlivým hrám zařazeným do Heptalogie).