Vyznat se v moderním jazykovém světě češtiny se vší jeho mohutností i mnohostí, orientovat se ve všech jeho složitých peripetiích není možné bez spolupráce jeho staletých spolutvůrců a bez uchopení jejich myšlenek. Autentické texty, velkomoravským Konstantinem v 9. století počínaje a F. V. Pelclem spolu s J. Kollárem na rozhraní století 18. a 19. konče, nabízejí takovéto uchopení skrze dialog s těmito vzdálenými spolutvůrci, dialog, do něhož může vstoupit i adresát této knihy. Takováto interakce překonává zdánlivě nepřekonatelné – historie přestane být snůškou odtažitých dat či časem zavátých událostí a stane se aktivní součástí vědomostního prostředí, autosférou našeho adresáta, stane se mu jeho živou učebnicí lingvo-ekologické současnosti, jazykovou etiku, estetiku a empatii nevyjímaje. V nich je mateřština každého člověka povýšena na dílnu, ve které se utváří její vlastník (nikoli již pouhý mluvčí) i jeho intelekt, jeho život emocionální a duchovní. Ba více – náš adresát zároveň pochopí, proč Pražská škola učí, že jazykový systém nemůže být jazykem, není-li prožíván (B. Trnka).