Ve své druhé sbírce Milan Šťastný ohledává hranici mezi vesnicí a městem. Idyla, jejíž nedílnou součástí je smířlivě přijímané velebné tragično přesahující obyčejného člověka, kontrastuje s nepokojem, který na sebe rád bere masku osudovosti, ale jakožto výsledek nudy a vnitřní prázdnoty nepřesáhne limit panelového bytu. Vůle žít v pokoře a v souladu s přírodními cykly a na druhé straně rezignace, smíření se s vlastní neschopností a nenaplněné přežívání je ostatně příznačný rozpor této i všech minulých dob. Básník své těkání mezi oběma vnitřními i vnějšími prostory zaznamenává s nadhledem a klade si otázky, kudy vede jejich předěl a jak je ostrý.

Autor Milan Šťastný (*22. 9. 1973) žije v Dobroslavicích na Opavsku. Absolvoval Střední odbornou školu strojírenskou (obor management strojírenství) v Kopřivnici. Pracuje v Knihovně města Ostravy jako provozní technik. Publikoval poezii a prózy v časopisech Tvar, Host, Weles, Psí víno, Literární noviny, Protimluv, Alternativa Nova, ve sborníku literární skupiny Apeiron nazvaném Rezavá ryba stvoření (vlastním nákladem 2000) a v antologiích Cestou (Weles 2004), Antologie české poezie II. díl (Dybbuk 2007) a Tos přehnal, miláčku (Listen 2009). Vydal sbírky poezie V horečce blouznění (Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí 2001) a Drobné bolesti (BBart 2001) a povídky Klid a rozvaha (Kniha Zlín 2010).