V knize Kawan, ze života rockera vzpomínají na legendu bigbítu rodina, spoluhráči, kamarádi, fanynky i návštěvníci jeho koncertů, kteří padesát let chodili na jeho koncerty. Na Liberecku a Jablonecku nebyla hospoda, nebo sál, kde by Jürgen Kawan od roku 1966 až do své smrti (2015) nehrál. Věta "jdeme na Kawana!" se stala symbolem dvou generací i jeho dlouhé hudební kariéry. Skupina Pyramida (před tím Kings a jiné) hrála především skladby Beatles, Presleyho, Creedence Clearwater Revival a dalších slavných skupin šedesátých a sedmdesátých let. Texty v knize jsou psány formou rozhovorů a osobních vzpomínek. Někteří pamětníci na něj vzpomínají jako na hodného člověka, jiní jako na "pravého rockera" a opilce, který na konci zábav obcházel stoly a sléval si zbytky alkoholu do petek. Nechybí kapitola jeho pověstných hlášek, kterými bavil návštěvníky mezi hraním: "Muzikant, kterej nechlastá, není muzikant!" Když se ho číšník zeptal, co si dá k pití, odpověděl: "Vodu z pračky? Kysaný podmáslí? Já piju jen ropu ze Sovětského svazu!"