Dějiny nasazení letectva sboru námořní pěchoty Spojených států (US Marine Corps) během druhé světové války jsou vlastně dějinami tichomořské války proti císařskému Japonsku. Pearl Harbor, Wake, Midway, Guadalcanal, Bougainville, Rabaul na Nové Británii, Gilbertovy ostrovy, Marshallovy ostrovy, Mariany, Karolíny, Filipíny, Iwodžima, Okinawa. Co jméno, to pojem a také místo bojového nasazení mariňáckých letců. Ve vzdušných bojích sestřelili piloti letectva USMC za druhé světové války celkem 2355 japonských letounů při bojových ztrátách 573 strojů. Letectvo USMC je někdy vnímáno jako „druhé“ námořní letectvo. Do jaké míry je tento názor oprávněný, popisuje první část této publikace. Zachycuje zrod a vývoj letectva sboru námořní pěchoty během první světové války a v následujících dvou mírových dekádách. Popisuje také zahraniční intervence na Haiti, v Nikaragui a Číně. Úvodní část publikace pak vrcholí japonským útokem na základnu Pearl Harbor na Havaji a především epickým zápasem hrstky mužů squadrony VMF-211 při obraně atolu Wake. Druhá část je pak věnována roli stíhacích pilotů USMC organizovaných ve stíhací squadroně VMF-221 během přelomového střetnutí války v Pacifiku, bitvy o Midway. Ačkoliv 4. června 1942 skončil boj letadlových lodí zásadním americkým vítězstvím (pod hladinou Tichého oceánu zmizely čtyři japonské letadlové lodě oproti jedinému nosiči US Navy), pro letce USMC tato bitva navždy ponese hořkou pachuť. Stíhací squadrona VMF-221, bránící vlastní atol před ranním náletem japonského palubního letectva, utržila velmi těžké ztráty. Nicméně ani toto vzdušné utkání nad atolem Midway nebylo tak jednoznačnou záležitostí, jak je někdy předkládáno, a stíhací piloti USMC v něm bezesporu obstáli se ctí.