Osudy volyňských Čechů, kteří odešli budovat své živobytí na území dnešní Ukrajiny ve druhé polovině 19. století, jsou neuvěřitelným příběhem vůle a schopnosti adaptovat se v neznámém prostředí, zároveň také příběhem o lidské šlechetnosti uprostřed čirého zla, ať už ztělesněného bolševiky, německými nacisty nebo tlupami banderovců. Volyňští mnohokrát v životě přišli o všechno a začínali znovu. Zázemím pro ně vždy byla rodina, krajané a láska k české vlasti, pro kterou neváhali prolévat krev. Lipová alej zaznamenává svědectví obyvatel dnes již neexistující vesnice Lypyny.