Knížka Máchovské interpretace nově vykládá veršované a prozaické texty K. H. Máchy, které stojí tradičně ve stínu jeho klíčových děl, básnické skladby Máj a povídky Marinka. Výchozím bodem interpretace je vždy textologická problematika.
Úvodní rozsáhlá studie, věnovaná drobnějším básním, představuje popis Máchovy poetiky prostřednictvím kontextově propojené motiviky vlasti, světla a smrti. Zaměření nikoli k motivům o sobě, ale k jejich vícečlenným uskupením na ploše jednotlivých textů přináší komplexní a ucelený obraz Máchova básnického myšlení.
Navazující stať nazvaná Eschatologická zakončení Máchových básní vnáší do této tématiky vývojový prvek a nabízí nové podněty k chronologizaci básníkova lyrického díla. V druhé části svazku autor pomocí jemné práce s motivy a jejich kombinacemi postihuje konkrétní sémantiku a "dění smyslu" v prózách Pouť krkonošská, Cikáni a Křivoklad. V posledním případě výklad rovněž domýšlí a nově rekonstruuje možný smysl chybějících částí nedokončeného historického cyklu Kat, jež se dochovaly pouze ve zlomcích nebo plánech.