Básníkova již desátá sbírka originálním způsobem prohlubuje a rozšiřuje jeho dosavadní tvorbu. Samotný název prozrazuje, že autor hledá různé možnosti, jak utvářet svou poetiku; vedle drobného epického útvaru napíše koláž, či básnický fragment vedle aforismu, a začlení inspirativní citát do osobních myšlenek. Základním tónem je zde téma času, ale uskutečňované mnoha způsoby a v mnoha dimenzích. Živé obrazy z plynoucího světa kolem nás nebo momentky v historických kulisách jsou vždy zároveň hlubokými reflexemi časovosti. Autor nám toto zásadní, a z hlediska vnímání lidské bytosti nepochopitelné určení ovšem nechává palčivě pocítit – třeba v obrazech klidné, nevinné přítomnosti, kdy se ještě zdánlivě nic neděje. Všímá si však zneklidňující korozi tohoto unikavého přítomného momentu, náznaků a předzvěstí budoucího zániku, který je již nějak pevně zasazen v časové struktuře, anebo se naopak dívá na tuto chvíli již z hlediska nastalých událostí. Autor takto z mnoha stran a úhlů krouží kolem momentu kdy věci, události i samotný život přestávají být, a ukazuje jejich uzamčenost v lidském vědomí, kde vše začíná i končí.