Čas spěje neúprosně vpřed a vracet se nehodlá, ani nemůže. Nelze napravit nic z toho, co jsme kdysi zavinili. Můžeme jen ve vzpomínkách odhalit, kdo nás inspiroval, motivoval, uváděl správným směrem. Lubomír Müller vykresluje okamžiky, které zažil jako dítě a jež ho provázejí životem. Krátké příběhy odhalují malého kluka s velkou fantazií, který s odvahou pozoroval svět a snažil se jej pochopit. To vše se mu otisklo za víčky a rozeznělo jeho muzikantskou duši. Od babičky získává nadhled, od dědečka rozvahu, díky tatínkovi se ničeho nebojí a maminka mu poskytla náruč vždy, když bylo potřeba. Ze střípků vzpomínek tak vznikla mozaika, která ve výsledku hladí, objímá a inspiruje k vlastnímu snění.