Hlavní postavou příběhu je Ottla, nejmilovanější sestra Franze Kafky, žena nekonvenční, tvrdohlavá a energická, kterou osud postavil před těžko řešitelné problémy. Kniha zobrazuje především poslední měsíce jejího života, vychází z historických faktů a čerpá i z nepublikovaných dopisů a motáků, které Ottla krátce před konečným transportem posílala tajně svým dcerám. Za druhé světové války byly postupně zavražděny všechny tři sestry Franze Kafky Elli, Valli a Ottla, její dcery Věra a Helena však díky své matce přežily. Kniha čerpá i z osobních rozhovorů s Věrou Saudkovou, která zemřela v srpnu 2015. Ottla se jako jediná z Kafkových sester provdala za Čecha Josefa Davida. V době, kdy republiku obsadila německá armáda, začaly se uplatňovat norimberské zákony a deportace Židů do Terezína a koncentračních táborů, svým původem ohrožovala své dvě dcery, které byly podle nacistických zákonů považovány za míšence, i árijského manžela, zastávajícího vysoké úřednické místo v pojišťovnictví. Proto se v roce 1940 od svého manžela formálně odloučila. V srpnu 1942 dostala Ottla předvolání do transportu, který ji odvezl do ghetta Terezín. Nevyužila toho, že byla sestrou tehdy již známého spisovatele Franze Kafky, nestala se prominentním vězněm, ale pracovala jako ošetřovatelka v chlapeckém domově. Koncem srpna 1943 přijel do Terezína transport s 1.200 zuboženými polskými dětmi z Bialystoku, které přežily povstání v tamějším židovském ghettu. Protože věděly o existenci plynových komor a nacistických zločinech, byly umístěny v přísné izolaci za hradbami terezínské pevnosti. Hovořilo se o tom, že mají být vyměněny ve Švýcarsku nebo Švédsku za německé zajatce. Ottla udělala další osudové rozhodnutí a dobrovolně se k nim přihlásila jako ošetřovatelka. V říjnu 1943 byly všechny tyto děti i s doprovodem odvezeny do Auschwitz-Birkenau, kde byli všichni okamžitě zavražděni v plynových komorách. Tak během šoa zahynula Ottla, poslední ze tří Kafkových sester.