Zrovnoprávnění židů v 19. století mělo dalekosáhlé důsledky pro podobu židovského osídlení v českých zemích. Brány ghetta se otevřely a židé se z uzavřených čtvrtí začali svobodně stěhovat. Autor v této knize pomocí demografických a kartografických nástrojů zkoumá, jak se ve čtyřech městech - Boskovicích, Hranicích, Kolíně a Lošticích - proměnila prostorová struktura židovského osídlení a co tuto proměnu ovlivňovalo.

Srovnání situace v jednotlivých městech ukazuje, jak podoba židovského osídlení úzce souvisela se začleněním židů do městské společnosti, nebo v některých městech naopak s rezervovaným postojem většinové společnosti vůči nábožensky a jazykově odlišnému obyvatelstvu. Analýza různých typů sociálního jednání a akulturace mimo jiné ukazuje, že zatímco prostorové hranice postupem desetiletí mizely, mentální hranice měly mnohem větší setrvačnost, neboť jejich udržování považovali i samotní židé za podstatné pro zachování své identity.