Básník a slamer Ondřej Hrabal se ve své třetí sbírce, která se jazykově rozpíná od útržkovitých záznamů po rozbujelou imaginaci vášně, obrací zejména do minulosti - té intimní v doteku s kolektivní. Zpochybňuje prastaré příběhy, ale zpochybňuje vlastně i jazyk jako takový, lidskou řeč. Ve světě jeho sbírky je komunikace možná jen stěží - nerozumí si lidé mezi sebou, ale ani subjekt sám vykořeněný z tradic, příběhů, ze společnosti, vztahů i života.