Kniha ukazuje začleňování Redernů do mocenských struktur Království českého, jejich politický, náboženský i kulturní vliv. Upozorňuje na významné památky, které po tomto rodu zůstaly na severu Čech, a vysvětluje utváření historických i beletristických představ o Redernech. Přináší rovněž zajímavé poznatky z oblasti vojenských dějin, dějin žen, dějin pobělohorského exilu, dějin kulturních, dějin mentalit a dějin umění. Současně nabízí čtenáři náhled do literární historie coby dalšího užitečného zdroje poznání. Otevírá nová témata, která se při bádání o Redernech objevila, a zvláště upozorňuje na využití mezioborového výkladu regionálních dějin v souvislosti s dějinami zemskými. Autor se věnuje také pobělohorskému exilu, vztahu Redernů k Habsburkům, ke šlechtě v Čechách i v dalších korunních zemích, a pojednává některé příbuzenské svazky uzavřené v rámci posilování a prohlubování sociálních, hospodářských a konfesijních vazeb.