Během posledních deseti let se Robert Šimůnek, působící v Historickému ústavu AV ČR, vypracoval v předního znalce české aristokracie pozdního středověku. Ústřední téma jeho monografie přestavují nejrůznější podoby sebeprezentace šlechty. Ta vědoma si svého výsadního společenského postavení, podpořeného stavovským uspořádáním mocenských sil po Lipanech, začala v polovině 15. století nejrůznější cesty, jejichž prostřednictvím chtěla navenek zdůraznit svůj étos, svoji starobylost i svoji jedinečnost. Šlechtické snahy o ovládnutí paměti se promítaly jak do podob nejrůznějších staveb světského i církevního charakteru, tak do konstruování rodových pověstí i vizuálních symbolů v podobě erbů, portrétů či náhrobků.

Autor všechny tyto problémy sleduje jak s důrazem na detail, tak v širokém společenském kontextu druhé poloviny 15. a počátku 16. věku, v němž se zdánlivě jedinečné jevy šlechtické reprezentace ve skutečnosti jeví jako vědomé projevy kolektivně sdílené šlechtické identity a kultury.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.