Druhá sbírka básní finalistky Literární soutěže Františka Halase (2019) a vítězky Literární ceny Vladimíra Vokolka (2019) vychází ne náhodou v roce autorčiných třicátin. Přináší třicet pozoruhodně otevřených básní o vztazích k místům, blízkým lidem i k sobě samému, hledá slova sblížení i ta, která umožní získat odstup, protože "to co je příliš blízko/nepoznáváme."
Odkud vlastně pocházíme, a kam se vydáváme, kde opravdu můžeme být a jak je to správně? Autorka zkoumá naše role a pokládá otázky, které tnou často do živého. Používá přitom jazyk bez zbytečných okras, kde "nesmí zůstat nic/abychom to byli opravdu my."