Rozhovory obsahují deset rozhovorů s předními českými jazykovědci nejrůznějších zaměření (s prof. F. Danešem, prof. E. Hajičovou, dr. P. Jančákem, prof. M. Komárkem, doc. I. Nebeskou, prof. B. Palkem, dr. J. Povejšilem, dr. M. Těšitelovou, prof. O. Uličným a prof. R. Večerkou).
Kniha obrací pozornost především na formování české lingvistické bohemistiky, a to jak na rovině osobnostní, tak na rovině institucionální, a představuje tak velice důležitý a doposud chybějící příspěvek k dějinám moderní české jazykovědy.

Tato kniha je prvním souborem deseti rozhovorů s předními českými lingvisty. Impulsem pro jejich zachycení byla touha poznat a uchovat jedinečné pohledy těchto osobností na "věci lingvistické": na jazykovědnou teorii, ale především na praktický život vědecký uprostřed Evropy během posledního půlstoletí. Individuální poznatky a zkušenosti jednotlivých zpovídaných vypovídají například o vztahu člověka k jazyku a jeho formování, o utváření profesní specializace vědce-lingvisty, o vědeckém prostředí vůbec a v neposlední řadě také přispívají k poznání vývoje české (jazykovědné) bohemistiky. Zachycené názory a vzpomínky, které pro svůj charakter nejsou a nemohou být součástí odborných publikací a které dosud nebyly důsledně zaznamenány, jsou zde podnětně konfrontovány: shodují se, doplňují a mnohdy i rozcházejí. Výsledkem je autentické mnohovrstevnaté svědectví o podmínkách lingvistické práce v určité době a o lidech, kteří byli nuceni se s těmito podmínkami vyrovnávat. Jednotlivé rozhovory přitom nepromlouvají pouze o působení deseti zpovídaných lingvistů, ale i o mnoha jiných osobnostech, které vystupují v jejich vzpomínkách a z nichž leckteré již k naší lítosti vyzpovídat nelze. Následující rozhovory jako celek však také formulují, třebaže mnohdy implicitně, obecnější výpověď o poslání vědce-lingvisty, abstrahující od konkrétního hic et nunc. Mohou tedy sloužit jako zdroj inspirace při promýšlení vlastního postoje k povolání jazykovědce.