Karel Schulz je znám především jako autor monumentálního historického románu o Michelangelovi Kámen a bolest (1942/43) z renesanční Florencie. Tato kniha se znamuje se zapomenutou avantgardní tvorbou Karla Schulze. Po více než osmdesáti letech předkládá před čtenáře dva dnes téměř nedostupné a neznámé tituly, jimiž Schulz významně obohatil prozaickou tvorbu meziválečné avantgardy: soubor povídek a básní Sever Jih Západ Východ (1923) a lyrizovanou prózu Dáma u vodotrysku (1926), jejíž uvolněná asociativnost se částečně formovala již pod vlivem surrealistické imaginace.