kniha Františka Koukolíka Stupidita je určena širšímu okruhu čtenářů. Vypráví o nejrozšířenějším a nejvlivnějším, nicméně nepřiznávaném, zapíraném, znevažovaném, nejhlubším, obtížně uchopitelném znaku lidského individuálního a skupinového chování, jímž je stupidita.
Stupidita není nadávka ani posměšné značení, není hloupost, není nevědomost, není omyl, není nepozornost vůči varovným signálům, stupidita není absurdita ani iracionalita.
Stupidita je projev zhroucení zpětné vazby mezi chováním a prostředím.
Nejjednodušší teoretický příklad jádra stupidity: představte si, že jako jedinec nebo skupina řešíte nějaký problém. Řešíte jej úspěšně podle nějakého návodu. Jenže povaha problému se změní, protože svět je proměnlivý. Úspěšný neboli adaptivní návod je najednou neúspěšný neboli maladaptivní. Přesto ho užíváte nadále. Vytvořit nový návod je nad vaše síly. Výsledkem jsou potíže případně katastrofa, osobní i skupinová.
Převod do praxe: jsme hierarchicky organizovaný druh sociálních primátů, jehož skupiny soupeří o zdroje. Válka byla pro vítězné elity celé dějiny adaptivní návod. Vynález jaderných a dalších zbraní hromadného ničení z něj udělaly návod maladaptivní. Což mocenské elity ignorují.
Stupidita je totiž zcela normální způsob, jímž lidská mysl dociluje kompromis mezi svou neschopností vyrovnávat se přímo s informacemi, které přicházejí z fyzikálního prostředí a odměnami/tresty, které přicházejí ze sociálního prostředí.
Mocenské elity vědí, že každý neomezený růst končí kolapsem, vědí o účincích jaderných zbraní, o klimatické změně, o devastaci životního prostředí. Takže ve jménu vlastní moci vypínají zpětnou vazbu: devastují informační prostor za účinné pomoci značné části svých oddaných podaných.
Na rozdíl od hlouposti stupidita není opakem inteligence. Stupidita je opakem moudrosti. Proto může být stupidita geniální. Stupidita se jako zářný duch vznáší nad vodami lidských dějin. V současnosti přezařuje vše, takže je možné, že náš druh vyhraje globální Darwinovu cenu. Technologicky geniální stupidita je vrcholem a možným koncem našich dějin. Pokud si příslušníci mocenských elit myslí, že ho přežijí, modlí se k vlastní stupiditě.
Že by se uvnitř mocenských elit objevily moudřejší skupiny? Nejde to vyloučit, ale byla by s tím strašná práce. Jednoduchý pokus totiž ukázal, že máme stupiditu v genech už od prvních obratlovců.