Kapky z přelitých pohárů
jsou částí bouřícího moře
Vrhám se touze do spárů
střídám ticho, žal a hoře...

Toto čtyřverší obsahuje kondenzovaný extrakt emocí, jež hýbou poezií Jaroslavy Mačkové ve sbírce Taková Maková: bouře, touha, ticho, žal, hoře...
A je toho samozřejmě ještě víc, co pozorný čtenář navnímá mezi řádky precizně cizelovaných veršů vyprávějících hluboce intimní, a přitom zcela transparentně prezentovaný příběh ženy, která stojí nohama pevně na zemi, leč hlavu plnou snů svěřuje rannímu vánku a plujícím mrakům. Protože vítr dál je věrný neviditelným věcem, jak výstižně zpívá Oldřich Janota.
Kniha Taková Maková není pouze básnickou sbírkou. Je něčím víc, je pozoruhodným verbálně-vizuálním vyprávěním díky magické synergii slova a obrazu v autorčiných fotografiích.