V Tetě Joleschové nás Friedrich Torberg uvádí do kavárenského života Prahy a Vídně 20. a 30. let, kde ještě přežívá útulná a snášenlivá kultura mnohonárodního starého Rakouska, kde se střední vrstva stále považuje za spoluobčany a tráví neuvěřitelné tisíce hodin (často až do rána) v družných diskusích o lidech, kultuře a stavu světa. Tady pěstovala dnes už zaniklé konverzační umění repartee – okamžité, hbité a především vtipné odpovědi. Jak dokládají Torbergovy anekdoty, nepochybně v něm excelovala proslavená i zneslavená židovská výmluvnost, sebeironie a sebeobranný humor, v nemalé míře i proto, že židé ztratili ochranu starého mocnářství. Bonmot či epigram mohou vzniknout právě jen v takové pestré pospolitosti. Skutečně: v podivuhodné symbióze se v tehdejších kavárnách prolíná svět obchodníků a prokuristů s literáty a umělci všeho druhu a pozdní květ rakouské kultury po první válce má své kolektivní kořeny, tak často židovské a české, právě zde: Stefan Zweig, Rainer Maria Rilke, Karl Kraus, Peter Altenberg, Leo Perutz, Franz Werfel, Robert Musil – máme-li jmenovat alespoň ty nejvýznačnější. Svět rakouských kaváren zanikl, ta tam je legendární Tante Jolesch, ale vtip trvá.