V pořadí druhou autorovu sbírku po souboru Domů (2020) lze vnímat jako bilanční. Společným jmenovatelem jeho veršů jsou oblíbená témata, mezi nimiž vynikají divadlo, hudba, příroda, ale především Praha a láska ve všech podobách, jak ji v nejčistší podobě nacházíme v lidové slovesnosti, kterou se mnohé básně sbírky inspirovaly. Každý verš, každé slovo jsou tady důkladně promyšlené, mají své místo a výrazné pointování básní zdůrazňuje jejich naléhavost a reflexivitu. Tlumočí nám přesvědčení svého tvůrce, že poezie, jež se stala jeho celoživotním krédem, patří do našich životů více než cokoliv jiného, nejen proto, že nezná žádné hranice, ale obzvláště z toho důvodu, že má schopnost kultivovat naše duše a zušlechťovat vše okolo nás.