Asi nejzásadnější Vilikovského román, spolu s Příběhem opravdického člověka (Větrné mlýny 2014). Dvě části knihy, nesoucí v názvech téma osamělosti, spolu vzdáleně příběhově souvisejí, ale nahlížejí na zlo ze dvou úhlů. Zevnitř a zvenčí. V první části čteme nemilosrdnou vivisekci proměny charakteru ve prospěch totalitní moci, za kterou je potřeba zaplatit. Ve druhé části je to potom zpráva o snaze dopátrat se podstaty největšího zla. Vilikovský jako bravurní vypravěč a mistr jazyka nechává po sobě dlouhodobě platné poselství, a nejen touto knihou.