Tomáš Komrska nám s humorným nadhledem, vlastním duši nezatížené egem, ukazuje průsvity věčného řádu, tak jak se mu v jeho každodennosti zjevují.
Hravě transponuje z úrovně viděného a vnímaného do myšlenkové a spirituální roviny, všude nalézá nesporné paralely a vždy své zážitky promění ve zlato: skrze reflexi dochází k poctivému rozhodnutí stát se lepším.
Jeho způsob bytí proměňuje i lidi kolem něj: nebojí se chovat nezvyklým způsobem, když jej k tomu vede srdce či svědomí, a umožňuje druhým objevit tvůrčí potenciál laskavosti, klidu, trpělivosti a odpuštění.
Ano, řidič trolejbusu může ve své práci vnitřně růst každým dnem. A každý den může i druhým lidem ukazovat poezii, krásu a něhu v nitru bytí. Tomáš, osvobozený od pout konvenčního prožívání, to dělá...