Troufalá libozvučnost nabízí propracovaný alternativní analytický přístup k hudbě konce 19. století. Vrací se k pozapomenutým konceptům dobových teoretiků, kteří si již tehdy uvědomovali meze funkčního výkladu harmonie. Jaké priority vedly skladatele k využívání stále odvážnějších chromatických spojů? Jaký podíl měly alternativní teorie na vytříbeném charismatu, jež na nás dosud u mnoha kompozic tohoto období tak silně působí? Poznáme-li tato alternativní pojetí, nakolik se promění naše představa o tom, jak posluchači v 19. století chápali harmonické vztahy, jaké strategie tehdy využívali skladatelé a jak se rozhodovali, když se snažili své posluchače přilákat a formovat? Předkládaná kniha propojuje původní myšlenky s moderními analytickými postupy a způsoby zobrazování. Shrnuje několik dekád fascinující spolupráce badatelů nejrůznějších oborů od ryze hudebněteoretické transformační teorie přes sémantiku po topologii, již autor inicioval.